Každodenní život ve starověkém Egyptě

Když si představíme staré Egypťany, nejčastěji se nám vybaví hordy dělníků, kteří pracují na stavbě kolosální pyramidy, zatímco je dozorci s biči brutálně pobízejí k dalšímu postupu. Nebo si představíme egyptské kněze, kteří prozpěvují invokace a spiklenecky se snaží vzkřísit mumii.

Většina Egypťanů věřila, že život ve starém Egyptě byl tak božsky dokonalý, že jejich představa posmrtného života byla věčným pokračováním pozemského života.

Řemeslníci a dělníci, kteří stavěli kolosální egyptské památky, velkolepé chrámy a věčné pyramidy, dostávali za svou zručnost a práci dobře zaplaceno. V případě řemeslníků byli uznáváni jako mistři svého řemesla.

Obsah

Fakta o každodenním životě ve starém Egyptě

• Staroegyptská společnost byla od predynastického období (cca 6000-3150 př. n. l.) velmi konzervativní a silně stratifikovaná.
• Většina starých Egypťanů věřila, že život je tak božsky dokonalý, že jejich představa posmrtného života byla věčným pokračováním pozemské existence.
• Staří Egypťané věřili v posmrtný život, kde smrt byla pouhým přechodem.
• Až do perské invaze kolem roku 525 př. n. l. využívala egyptská ekonomika směnný systém a byla založena na zemědělství a pastevectví.
• Každodenní život v Egyptě se soustředil na to, aby si co nejvíce užili svůj čas na zemi.
• Staří Egypťané trávili čas s rodinou a přáteli, hráli hry a sportovali a účastnili se slavností.
• Domy byly postaveny z hliněných cihel sušených na slunci a měly ploché střechy, takže uvnitř bylo chladněji a v létě se dalo spát na střeše.
• Domy měly centrální nádvoří, kde se vařilo.
• Děti ve starém Egyptě nosily oblečení jen zřídka, ale často měly na krku ochranné amulety, protože dětská úmrtnost byla vysoká.

Úloha jejich víry v posmrtný život

Egyptské státní památníky a dokonce i skromné osobní hrobky byly stavěny na počest jejich života. Tím se uznávalo, že život člověka je natolik důležitý, aby se na něj vzpomínalo po celou věčnost, ať už se jednalo o faraona nebo skromného zemědělce.

Hluboká egyptská víra v posmrtný život, kde smrt byla pouhým přechodem, motivovala lidi k tomu, aby jejich život stál za to, aby ho žili věčně. Proto se každodenní život v Egyptě zaměřoval na to, aby si co nejvíce užili čas strávený na zemi.

Magie, Ma'at a rytmus života

Život ve starověkém Egyptě je pro současného diváka dobře rozpoznatelný. Čas strávený s rodinou a přáteli byl doplněn hrami, sportem, slavnostmi a četbou. Světem starověkého Egypta však prostupovala magie. Magie neboli heka byla starší než jejich bohové a představovala živelnou sílu, která umožňovala bohům plnit jejich role. Egyptský bůh Heka, který plnil dvojí funkci - byl bohem lékařstvíztělesňoval kouzlo.

Dalším pojmem, který tvořil jádro každodenního života Egypťanů, byl ma'at neboli harmonie a rovnováha. Snaha o harmonii a rovnováhu byla pro Egypťany základem chápání fungování jejich vesmíru. Ma'at byl vůdčí filozofií, která řídila život. Heka umožňovala ma'at. Díky udržování rovnováhy a harmonie v životě mohli lidé pokojně koexistovat a spolupracovat ve společenství.

Staří Egypťané věřili, že být šťastný nebo nechat svou tvář "zářit" znamená, že v době soudu se člověku rozzáří srdce a rozzáří se i jeho okolí.

Staroegyptská sociální struktura

Staroegyptská společnost byla velmi konzervativní a silně rozvrstvená již od egyptského predynastického období (asi 6000-3150 př. n. l.). Na vrcholu stál král, pak jeho vezír, členové jeho dvora, "nomarchové" neboli regionální správci, po Nové říši vojenští generálové, správci státních pracovišť a rolníci.

Většina Egypťanů věřila, že bohové určili dokonalé společenské uspořádání, které odráželo jejich vlastní. Bohové obdařili Egypťany vším, co potřebovali, a král jako jejich prostředník byl nejlépe vybaven k tomu, aby jejich vůli vykládal a uskutečňoval.

Od predynastického období až do Staré říše (asi 2613-2181 př. n. l.) to byl král, kdo působil jako prostředník mezi bohy a lidem. Dokonce i v pozdní Nové říši (1570-1069 př. n. l.), kdy thébští Amonovi kněží zastínili krále co do moci a vlivu, byl král nadále respektován jako božsky pověřený. Jeho povinností bylo vládnout v souladu szachování ma'at.

Vyšší třída starověkého Egypta

Členové královského dvora se těšili podobnému pohodlí jako král, i když s menšími dřívějšími povinnostmi. Egyptští nomarchové žili pohodlně, ale jejich bohatství záviselo na bohatství a významu jejich oblasti. To, zda nomarcha žil ve skromném domě nebo v malém paláci, záviselo na bohatství oblasti a osobním úspěchu daného nomarchy.

Lékaři a písaři ve starém Egyptě

Staroegyptští lékaři museli být velmi sečtělí, aby mohli číst své propracované lékařské texty. Proto začínali své vzdělání jako písaři. Věřilo se, že většina nemocí pochází od bohů nebo že jim dávají lekci či je trestají. Lékaři proto museli vědět, který zlý duch, duch nebo bůh může být za nemoc zodpovědný.

Náboženská literatura té doby obsahovala pojednání o chirurgii, o nastavování zlomených kostí, zubním lékařství a léčbě nemocí. Vzhledem k tomu, že náboženský a světský život nebyl oddělen, byli lékaři obvykle kněží, a to až do pozdější sekularizace tohoto povolání. Ženy mohly vykonávat lékařskou praxi a ženské lékařky byly běžné.

Staří Egypťané věřili, že jejich písaře vybírá bůh vědění Thoth, a proto byli písaři vysoce ceněni. Písaři byli zodpovědní za zaznamenávání událostí, aby se staly věčnými Thoth a jeho choť Seshat věřili, že uchovávají slova písařů v nekonečných knihovnách bohů.

Písmo písaře přitahovalo pozornost samotných bohů a činilo ho tak nesmrtelným. Předpokládalo se, že Sešat, egyptská bohyně knihoven a knihovníků, osobně ukládá na své police dílo každého písaře. Většina písařů byli muži, ale existovaly i písařky.

Ačkoli všichni kněží byli kvalifikovaní jako písaři, ne všichni písaři se stali kněžími. Kněží museli umět číst a psát, aby mohli vykonávat své posvátné povinnosti, zejména pohřební obřady.

Staroegyptská armáda

Až do počátku 12. dynastie egyptské Střední říše neměl Egypt žádnou stálou profesionální armádu. Před tímto vývojem se armáda skládala z regionálních milicí, kterým velel nomarcha, obvykle pro obranné účely. Tyto milice mohly být v případě potřeby přiděleny králi.

Amenemhat I. (asi 1991-1962 př. n. l.), král 12. dynastie, reformoval armádu, vytvořil první egyptskou stálou armádu a podřídil ji svému přímému velení. Tento čin výrazně podkopal prestiž a moc nomarchů.

Od tohoto okamžiku se armáda skládala z důstojníků vyšší třídy a ostatních hodnostních tříd nižší třídy. Armáda nabízela možnost společenského vzestupu, který nebyl v jiných profesích možný. Faraóni jako Tuthmose III (1458-1425 př. n. l.) a Ramesses II (1279-1213 př. n. l.) podnikali výpravy daleko za hranice Egypta, a tak rozšiřovali egyptskou říši.

Egypťané se zpravidla vyhýbali cestám do cizích států, protože se obávali, že pokud tam zemřou, nebudou moci odcestovat do posmrtného života. Tato víra se přenesla i na egyptské vojáky na taženích a byla přijata opatření, aby těla zemřelých Egypťanů byla pohřbena zpět v Egyptě. Nedochovaly se žádné důkazy o tom, že by ženy sloužily v armádě.

Staroegyptští pivovarníci

Ve staroegyptské společnosti se pivovarníci těšili vysokému společenskému postavení. Pivovarnické řemeslo bylo přístupné i ženám a ženy vlastnily a řídily pivovary. Soudě podle raně egyptských záznamů se zdá, že pivovary byly také zcela řízeny ženami.

Pivo bylo ve starověkém Egyptě zdaleka nejoblíbenějším nápojem. Ve směnném hospodářství se pravidelně používalo jako platidlo za poskytnuté služby. Dělníci na Velkých pyramidách a v márnicovém komplexu na náhorní plošině v Gíze dostávali třikrát denně příděl piva. Všeobecně se věřilo, že pivo bylo darem boha Osirida egyptskému lidu. Tenenet, egyptská bohyně piva a piva, byla v Egyptě považována za nejoblíbenější nápoj.porodu, dohlížel na samotné pivovary.

Egyptské obyvatelstvo se na pivo dívalo tak vážně, že když řecká faraonka Kleopatra VII (69-30 př. n. l.) zavedla daň z piva, její popularita kvůli této jediné dani prudce klesla více než během všech jejích válek s Římem.

Staroegyptští dělníci a zemědělci

Egyptská ekonomika byla tradičně založena na výměnném systému až do perské invaze v roce 525 př. n. l. Staří Egypťané se živili převážně zemědělstvím a pastevectvím a používali peněžní jednotku známou jako deben. Deben byl staroegyptskou obdobou dolaru.

Kupující a prodávající vyjednávali na základě debenu, ačkoli se žádné skutečné debenové mince nerazily. Jeden deben odpovídal zhruba 90 gramům mědi. Luxusní zboží se oceňovalo stříbrnými nebo zlatými debeny.

Nižší společenská vrstva Egypta byla tedy hybnou silou, která vyráběla zboží používané v obchodě. Jejich pot byl hybnou silou, díky níž vzkvétala celá egyptská kultura. Tito rolníci také tvořili roční pracovní sílu, která stavěla egyptské chrámové komplexy, památky a Velké pyramidy v Gíze.

Řeka Nil se každoročně rozvodňovala, což znemožňovalo zemědělství. Tím se uvolnila místa polním dělníkům, kteří mohli pracovat na královských stavbách. Za svou práci dostávali plat.

Stálé zaměstnání na stavbě pyramid, jejich márnicových komplexů, velkých chrámů a monumentálních obelisků představovalo pro egyptskou rolnickou třídu snad jedinou příležitost k vzestupu. Po kvalifikovaných kamenících, rytcích a umělcích byla v celém Egyptě vysoká poptávka. Jejich dovednosti byly lépe placené než jejich nekvalifikovaní vrstevníci, kteří poskytovali sílu k pohybu.masivní kameny pro stavby z lomu na staveniště.

Také rolníci si mohli zvýšit své postavení tím, že ovládali řemeslo a vytvářeli keramiku, mísy, talíře, vázy, kanopové nádoby a pohřební předměty, které lidé potřebovali. Zruční truhláři se mohli dobře uživit také výrobou postelí, úložných truhel, stolů, psacích stolů a židlí, zatímco malíři byli potřební k výzdobě paláců, hrobek, památníků a domů vyšších vrstev.

Nižší vrstvy v Egyptě mohly také objevit příležitosti díky rozvoji dovedností v oblasti zpracování drahých kamenů a kovů a sochařství. Staroegyptské vznešeně zdobené šperky se zálibou v osazování drahých kamenů do zdobných souprav vyráběli příslušníci rolnické třídy.

Tito lidé, kteří tvořili většinu egyptské populace, také doplňovali řady egyptské armády a v některých vzácných případech mohli usilovat o kvalifikaci písaře. Povolání a společenské postavení se v Egyptě obvykle předávalo z generace na generaci.

Myšlenka sociální mobility však byla považována za cíl, o který stojí za to usilovat, a vdechovala každodennímu životu těchto starověkých Egypťanů smysl a účel, který inspiroval a naplňoval jejich jinak velmi konzervativní kulturu.

Na samém dně nejnižší společenské vrstvy Egypta byli rolníci. Tito lidé jen zřídka vlastnili půdu, kterou obdělávali, nebo domy, v nichž žili. Většina půdy byla majetkem krále, nomarchů, členů dvora nebo chrámových kněží.

Jedna z běžných vět, kterou rolníci začínali svůj pracovní den, zněla: "Pracujme pro vznešeného!" Rolnickou třídu tvořili téměř výhradně zemědělci. Mnozí se živili i jinými profesemi, například rybolovem nebo převoznictvím. Egyptští zemědělci sázeli a sklízeli úrodu, přičemž si nechávali skromné množství pro sebe, zatímco většinu úrody odevzdávali majiteli své půdy.

Většina zemědělců obhospodařovala soukromé zahrady, které byly doménou žen, zatímco muži pracovali každý den na poli.

Zamyšlení nad minulostí

Dochované archeologické nálezy naznačují, že Egypťané všech společenských vrstev si vážili života a snažili se co nejčastěji si užívat, podobně jako lidé dnes.

Obrázek v záhlaví s laskavým svolením: Kingn8link [CC BY-SA 4.0], via Wikimedia Commons