Narodil se Beethoven jako hluchý?

V květnu 1824 při premiéře Beethovenovy Deváté symfonie publikum propuklo v nadšený potlesk. Protože však byl Beethoven tehdy téměř úplně hluchý, musel se otočit, aby viděl na jásající publikum.

Díla Ludwiga van Beethovena patří bezpochyby k nejhranějším dílům klasického hudebního repertoáru, a to od období klasicismu až po přechod do období romantismu. Složil a provedl klavírní sonáty mimořádné technické náročnosti.

Narodil se Beethoven hluchý? Ne, nenarodil se hluchý.

Navzdory všeobecnému přesvědčení nebyl úplně hluchý; až do svého úmrtí v roce 1827 slyšel zvuky levým uchem.

Obsah

V jakém věku ohluchl?

Beethoven napsal v roce 1801 dopis svému příteli Franzi Wegelerovi, což je první doložený důkaz, že v roce 1798 (28 let) se u něj začaly projevovat první příznaky problémů se sluchem.

Karl Joseph Stieler, Public domain, via Wikimedia Commons

Do té doby se mladý Beethoven těšil na úspěšnou kariéru. Problémy se sluchem se zpočátku týkaly hlavně jeho levého ucha. Začalo mu hučet a zvonit v uších.

Beethoven v dopise píše, že z dálky neslyšel hlasy zpěváků a vysoké tóny nástrojů; musel se k orchestru přiblížit, aby interpretům rozuměl.

Zmiňuje se také o tom, že sice stále slyšel zvuky, když lidé mluvili potichu, ale neslyšel slova; nesnesl však, když někdo křičel [1].

Kvůli neustálému zhoršování sluchu se má za to, že v roce 1816, kdy mu bylo 46 let, Beethoven zcela ohluchl. I když se také říká, že v posledních letech svého života ještě dokázal rozlišit nízké tóny a náhlé hlasité zvuky.

Co způsobilo ztrátu sluchu?

Příčina Beethovenovy ztráty sluchu byla v průběhu posledních 200 let připisována několika různým důvodům.

Stejně jako mnoho mužů konce 18. a počátku 19. století trpěl mnoha neduhy a nemocemi - od tyfu, lupusu, otravy těžkými kovy a terciární syfilidy až po Pagetovu chorobu a sarkoidózu [2].

Beethoven si poznamenal, že v roce 1798, kdy byl vyrušen při práci, ho postihl záchvat vzteku. Když rozčileně vstal od klavíru, aby ve spěchu otevřel dveře, zasekla se mu noha, takže upadl obličejem na podlahu. To sice nebylo příčinou jeho hluchoty, ale vyvolalo to postupnou trvalou ztrátu sluchu [4].

Protože trpěl průjmy a chronickými bolestmi břicha (pravděpodobně v důsledku zánětlivého onemocnění střev), dával své zažívací problémy za vinu hluchotě.

Po jeho smrti bylo při pitvě zjištěno, že měl rozšířené vnitřní ucho s lézemi, které se časem vyvinuly.

Léčba hluchoty, kterou hledal

Protože Beethoven trpěl žaludečními potížemi, první, s kým se poradil, byl místní profesor medicíny Johann Frank, který se domníval, že příčinou ztráty sluchu jsou jeho břišní potíže.

Když mu bylinné léky nepomohly zlepšit sluch ani stav břicha, na doporučení bývalého německého vojenského chirurga Gerharda von Veringa se koupal ve vlažných vodách Dunaje [3].

Uvedl sice, že se začal cítit lépe a silněji, ale zmínil se, že mu celý den neustále hučí v uších. Některé z bizarních, nepříjemných léčebných postupů zahrnovaly také přivazování mokrých kůrek k podpaží, dokud neuschly a nevytvořily se na nich puchýře, což mu na dva týdny zabránilo ve hře na klavír.

Po roce 1822 přestal vyhledávat léčbu svého sluchu. Místo toho se uchýlil k různým sluchovým pomůckám, jako byly speciální sluchové trubice.

Julius Schmid, Public domain, via Wikimedia Commons

Beethovenova kariéra po zjištění ztráty sluchu

Kolem roku 1802 se Beethoven přestěhoval do městečka Heiligenstadt a byl zoufalý ze ztráty sluchu, dokonce uvažoval o sebevraždě.

V jeho životě však nastal zlom, kdy se nakonec smířil s tím, že se jeho sluch možná nezlepší. V jedné ze svých hudebních skic dokonce poznamenal: "Nechť vaše hluchota již není tajemstvím - ani v umění." [4].

L. Prang & Co. (vydavatel), Public domain, via Wikimedia Commons

Beethoven začal s novým způsobem komponování; v této fázi se v jeho skladbách odrážely mimohudební představy o hrdinství. Bylo to tzv. hrdinské období, a zatímco pokračoval v komponování hudby, koncertování (které bylo jedním z jeho hlavních zdrojů příjmů) bylo stále obtížnější.

Carl Czerny, jeden z Beethovenových žáků v letech 1801-1803, poznamenal, že až do roku 1812 slyšel hudbu a řeč normálně.

Začal používat nižší tóny, protože ty slyšel zřetelněji. Mezi jeho díla z heroického období patří jeho jediná opera Fidelio, Měsíční sonáta a šest symfonií. Teprve ke konci života se do jeho skladeb vrátily vysoké tóny, což naznačuje, že své dílo utvářel prostřednictvím své fantazie.

Zatímco Beethoven pokračoval v koncertování, bušil do klavírů tak silně, aby slyšel noty, že je nakonec zničil. Beethoven trval na tom, že bude dirigovat své poslední dílo, velkolepou Devátou symfonii.

Od První symfonie z roku 1800, svého prvního velkého orchestrálního díla, až po závěrečnou Devátou symfonii z roku 1824 dokázal vytvořit obrovské množství vlivných děl, přestože trpěl mnoha fyzickými potížemi.

Závěr

I když se Beethoven snažil vyrovnat s postupující ztrátou sluchu, nezabránilo mu to v komponování hudby.

V psaní hudby pokračoval i v pozdějších letech svého života. Beethoven pravděpodobně nikdy neslyšel zaznít jediný tón svého mistrovského díla, závěrečné Symfonie č. 9 d moll [5].

Jako inovátor hudební formy, který rozšířil záběr smyčcových kvartetů, klavírního koncertu, symfonie a klavírní sonáty, měl bohužel tak těžký osud. Beethovenova hudba se však stále objevuje i v moderních skladbách.