Šlechta ve středověku

Šlechta ve středověku
David Meyer

Středověk, známý také jako doba temna, je historické období mezi úpadkem římské civilizace a počátkem renesance.

V této době existovaly tři základní vrstvy společnosti, královská rodina, šlechta a rolníci. Níže vám povím vše o šlechtě ve středověku, včetně toho, jak se lidé stávali šlechtici, jaké byly povinnosti šlechticů a šlechtičen a jaký byl jejich každodenní život.

Šlechticem se ve středověku mohl stát každý, kdo měl dostatečné bohatství, moc nebo byl jmenován královskou rodinou, přičemž tyto požadavky se v průběhu času měnily. Vzhledem k tomu, že šlechtici měli v této době moc, byli často "správci" určitého území a měli povinnosti, jako je financování a rozhodování.

Stát se šlechticem, život šlechticů a povinnosti šlechtice či šlechtičny se v průběhu středověku velmi změnily. Ne vždy je však v tomto období snadné oddělit skutečnost od fikce.

Přestože dnes můžete najít mnoho dokumentů týkajících se šlechtictví a způsobu, jak se stát šlechticem, je nutné si uvědomit, že se tyto procesy změnily, což také vysvětlím.

Obsah

    Jak se někdo stal šlechticem ve středověku?

    Způsob, jakým se někdo stal šlechticem, se podstatně liší v závislosti na době a místě ve středověku. Na počátku středověku existovalo mnohem méně pravidel a předpisů týkajících se získání šlechtického titulu, a proto se někteří domnívají, že šlechticem se mohl stát někdo, kdo měl dostatek majetku nebo moci [1].

    Postupem času se ve středověku šlechta stala v podstatě střední vrstvou společnosti. Měla mnohem větší zodpovědnost za svou půdu a lidi, kteří se zdržovali a pracovali na jejím území.

    Z tohoto důvodu je pravděpodobné, že s rozvojem šlechtického systému lidé buď získali šlechtictví dědictvím, nebo byli jmenováni šlechtici prostřednictvím krále či jiných královských osob[2].

    Ačkoli se šlechtictví postupem času měnilo, je podstatné vědět, že na pozdějším konci středověku existovalo mnohem více pravidel o tom, kdo je a kdo není šlechticem. Mnoha lidem byl šlechtický stav odebrán, pokud nežili "vznešeným životem".

    Mnozí se domnívají, že ve středověku, konkrétně v období vrcholného středověku, bylo třeba šlechtictví prokázat doloženou časovou osou[3].

    Na počátku středověku se rytířem mohl stát každý, kdo měl dostatek peněz na to, aby se dobře vycvičil a mohl si dovolit potřebné vybavení.

    Ve vrcholném středověku se však rytířský titul nedal pouze koupit, ale bylo nutné prokázat, že vaši předkové byli rytíři.

    Je možné, že rytířství se začalo lépe regulovat, protože by zlepšilo vaše postavení ve společnosti a učinilo z vás šlechtice "nižší třídy". Naopak před tímto obdobím nebyli rytíři vždy šlechtici.

    Zdánlivě nejjednodušším způsobem, jak se stát šlechticem, by bylo být potomkem šlechtického rodu. Na počátku středověku se někteří lidé domnívali, že šlechtický rod mohou nést buď potomci matky, nebo otce.

    Ve vrcholném středověku však většina lidí akceptovala, že se počítá pouze otcovský původ, který umožňuje dědit šlechtu a půdu [4].

    Povinnosti a život šlechtice ve středověku

    Jak již bylo řečeno, šlechta a vlastnictví půdy šly ruku v ruce a často to byla právě půda, která šlechticům umožňovala financovat jejich rodiny a životy.

    Někteří šlechtici měli v závislosti na typu či hodnosti pozemky, které jim pomáhaly vytvářet příjem a nárok na pozemky v okolí jejich panství, které byly často "pronajímány" tehdejší dělnické třídě.

    Ačkoli někdo mohl být ve středověku šlechticem, je také důležité si uvědomit, že šlechtictví se změnilo a že jste museli žít životem šlechtice, abyste si udrželi svůj rodový status[5].

    Život šlechtice znamenal, že šlechtici museli dávat najevo své bohatství a postavení a do jisté míry konkurovat ostatním šlechticům, ale nemohli vykonávat specifické práce, jako je kupectví nebo manuální řemeslo.

    Protože šlechtici byli omezeni na práci na svém panství a vykonávání "šlechtických" prací, šlechta se často měnila a šlechtický titul mohl být odebrán každému, kdo nežil podle pravidel.

    Omezení toho, co mohl šlechtic dělat, aby získal finanční prostředky, však mělo vliv i na šlechtické postavení, protože někteří šlechtici se museli zadlužit, aby si udrželi svůj životní styl, a pokud by tento dluh nedokázali splatit, jejich postavení by bylo zrušeno.

    Kromě každodenní péče o panství měl šlechtic i další povinnosti vůči svému kraji a královské rodině. [6] Šlechtici museli kromě péče o pořádek na svém panství trávit také mnoho času výcvikem v boji, protože jedním z očekávání šlechtice bylo v případě potřeby bojovat za svého krále.

    Kromě toho, že šlechtici byli dobře vycvičeni, mohli také potřebovat zásobovat královskou rodinu rytíři, zejména na počátku středověku. Zásobování královské rodiny rytíři znamenalo, že šlechtici v dané oblasti museli vycvičit a zásobovat jak sebe, tak další mladé bojovníky.

    Zatímco šlechtici měli ve středověku značnou míru zodpovědnosti, měly ji i tehdejší šlechtičny. Šlechtičny měly obvykle na starosti dny akcí a setkání, které měly zvýšit nebo udržet společenské postavení rodiny.

    Viz_také: Kdy bylo sklo poprvé použito v oknech?

    Když však šlechtici z oblasti odjeli ze svých panství, ať už z jakéhokoli důvodu, musela šlechtična převzít štafetu a spravovat a udržovat oblast, dokud se šlechtici nevrátí.

    Tato zodpovědnost znamenala, že šlechtičny někdy spravovaly všechny aspekty panství, včetně financí a dělnické třídy v oblasti, nazývané také poddaní.

    Jak by někdo dokázal, že je šlechtic?

    Ačkoli na počátku středověku byly šlechtický titul, jeho dosah a způsob udělení volněji definovány, v roce 1300, známém také jako vrcholný středověk, bylo téměř nemožné získat šlechtický titul.

    Protože ve vrcholném středověku se šlechtictví především dědilo, šlechta se stala uzavřenější skupinou šlechtických rodů a prokazování urozenosti prostřednictvím šlechtického rodu se stalo mnohem běžnějším a vyhledávanějším.

    Do té doby však nebylo nutné prokazovat svůj původ, takže bylo těžké prokázat svůj původ.[3]

    Právě díky šlechticům ve středověku dnes používáme příjmení, abychom ukázali, ke kterému rodu patříme, protože předtím měli lidé jedno jméno. Rodové jméno se často odvozovalo od majetku v rodině, například od oblíbeného nebo nejprestižnějšího hradu, který rodina vlastnila a provozovala.

    Kromě příjmení, která by mohla prokázat váš původ a šlechtický původ, si mnoho šlechtických rodů vytvořilo také erby.

    Rodový erb byl vizuálním znázorněním rodu, jeho specializace a hodnosti, které se tisklo na štít nebo prapor. Erb se stal také způsobem, jak prokázat svůj šlechtický původ, a proto se předváděl výše uvedeným způsobem.

    Byli rytíři šlechtici?

    Jak již bylo stručně zmíněno, bývalo povinností šlechticů bojovat ve válkách se svými králi a za stejným účelem jim dodávat rytíře.

    Postupem času se však rytířství začalo považovat i za šlechtický titul, a pokud jste byli pasováni na rytíře, stali jste se šlechtici a mohli jste spolu s novým titulem získat i kus půdy.

    V průběhu středověku se role rytířů hodně měnila, nejprve to byli lidé s určitým výcvikem a potřebným vybavením, které jim často poskytovala šlechta, později se z nich stala skupina lidí, která určovala standardy a musela dodržovat určitá pravidla[8].

    Jedním ze způsobů, jak se někdo mohl stát rytířem, bylo získání šlechtického titulu jako odměny za službu královské rodině. Je však nutné poznamenat, že rytíři v této době nepatřili k vysoké šlechtě, ale k nižší šlechtě.

    Jedním z důvodů, proč byli rytíři považováni za nižší šlechtu, je to, že ačkoli měli půdu, často jim stále chyběly prostředky na udržování jejich území, protože museli nadále sloužit královské rodině a králi za mzdu, aby si mohli udržovat půdu, kterou dostali.

    Viz_také: Královna Ankhesenamun: její záhadná smrt & amp; hrobka KV63

    Závěr

    Středověk je historické období, které zavedlo pojmy, jež se používají dodnes, například rodová jména. Ačkoli se nám některé aspekty a život šlechty této doby zdají podivné, je zajímavé dozvědět se o životě šlechticů a o tom, jak získávali a udržovali své tituly.

    Je také zajímavé, že ačkoli byl život šlechty lepší, nebyl o nic méně komplikovaný než život prostých lidí.

    Odkazy:

    1. //www.quora.com/How-did-people-became-nobles-in-medieval-times
    2. //www.thefinertimes.com/nobles-in-the-middle-ages
    3. //www.wondriumdaily.com/becoming-a-noble-medieval-europes-most-exclusive-club/#:~:text=Q%3A%20Kdo%20mohl%20se%20stát,z%20šlechticů%20byli%20válečníci.
    4. //www.britannica.com/topic/history-of-Europe/Growth-and-innovation
    5. //www.encyclopedia.com/history/news-wires-white-papers-and-books/nobility
    6. //www.thefinertimes.com/nobles-in-the-middle-ages
    7. //www.gutenberg.org/files/10940/10940-h/10940-h.htm#ch01
    8. //www.metmuseum.org/toah/hd/feud/hd_feud.htm

    Obrázek v záhlaví: Jan Matejko, Public domain, via Wikimedia Commons




    David Meyer
    David Meyer
    Jeremy Cruz, vášnivý historik a pedagog, je kreativní mysl za podmanivým blogem pro milovníky historie, učitele a jejich studenty. S hluboce zakořeněnou láskou k minulosti a neochvějným odhodláním šířit historické znalosti se Jeremy etabloval jako důvěryhodný zdroj informací a inspirace.Jeremyho cesta do světa historie začala během jeho dětství, kdy dychtivě hltal každou historickou knihu, která se mu dostala pod ruku. Fascinován příběhy starověkých civilizací, stěžejními okamžiky v čase a jednotlivci, kteří utvářeli náš svět, odmala věděl, že tuto vášeň chce sdílet s ostatními.Po dokončení formálního vzdělání v historii se Jeremy pustil do učitelské kariéry, která trvala více než deset let. Jeho odhodlání podporovat lásku k historii mezi svými studenty bylo neochvějné a neustále hledal inovativní způsoby, jak zaujmout a zaujmout mladé mysli. Rozpoznal potenciál technologie jako mocného vzdělávacího nástroje a obrátil svou pozornost k digitální oblasti a vytvořil svůj vlivný historický blog.Jeremyho blog je důkazem jeho odhodlání zpřístupňovat historii a přitahovat ji pro všechny. Svým výmluvným psaním, pečlivým výzkumem a živým vyprávěním vdechuje život událostem minulosti a umožňuje čtenářům mít pocit, jako by byli svědky historie odvíjející se předtím.jejich oči. Ať už jde o vzácně známé anekdoty, hloubkovou analýzu významné historické události nebo zkoumání životů vlivných osobností, jeho strhující vyprávění si získalo oddané příznivce.Kromě svého blogu se Jeremy také aktivně podílí na různých snahách o památkovou ochranu, úzce spolupracuje s muzei a místními historickými společnostmi, aby zajistil, že příběhy naší minulosti budou uchovány pro budoucí generace. Známý pro své dynamické mluvení a workshopy pro kolegy pedagogy, neustále se snaží inspirovat ostatní, aby se ponořili hlouběji do bohaté tapisérie historie.Blog Jeremyho Cruze slouží jako důkaz jeho neochvějného odhodlání zpřístupňovat, poutavě a relevantní historii v dnešním uspěchaném světě. Díky své neuvěřitelné schopnosti přenést čtenáře do srdce historických okamžiků nadále podporuje lásku k minulosti mezi nadšenci do historie, učiteli a jejich dychtivými studenty.