Podnebí a geografie starověkého Egypta

Geografie utvářela představu starých Egypťanů o jejich zemi. Svou zemi vnímali jako rozdělenou na dvě odlišné zeměpisné zóny.

Kemet černá země se rozkládala na úrodných březích Nilu. Deshret Rudá země byla rozlehlá neúrodná poušť, která se rozkládala na většině zbytku země.

Jedinou ornou půdou byl úzký pruh zemědělské půdy, který každoročně zúrodňovaly nánosy bohatého černého bahna při záplavách Nilu. Bez vod Nilu by zemědělství v Egyptě nebylo životaschopné.

Rudá země sloužila jako hranice mezi hranicemi Egypta a sousedními zeměmi. Invazní armády musely přežít přechod pouští.

Toto vyprahlé území poskytovalo starověkým Egypťanům také drahé kovy, například zlato a polodrahokamy.

Obsah

Fakta o geografii a podnebí starověkého Egypta

• Staroegyptské civilizaci dominovala geografie, zejména řeka Nil.
• Podnebí ve starověkém Egyptě bylo horké a suché, podobně jako dnes.
• Každoroční záplavy Nilu obnovovaly bohatá egyptská pole a pomáhaly udržovat egyptskou kulturu po 3 000 let.
• Staří Egypťané nazývali své pouště Rudou zemí, protože je považovali za nepřátelské a neúrodné.
• Kalendář starých Egypťanů odrážel záplavy Nilu. První období bylo "zaplavení", druhé bylo vegetační období a třetí byl čas sklizně.
• V egyptských horách a pouštích se těžila ložiska zlata a drahokamů.
• Řeka Nil byla ve starověkém Egyptě hlavním dopravním uzlem spojujícím Horní a Dolní Egypt.

Orientace

Starověký Egypt se rozkládá v severovýchodním kvadrantu Afriky. Staří Egypťané rozdělili svou zemi na čtyři části.

První dvě dělení byla politická a tvořily je koruny Horního a Dolního Egypta. Toto politické uspořádání bylo založeno na toku řeky Nil:

• Horní Egypt ležel na jihu od prvního kataraktu Nilu u Asuánu.
• Dolní Egypt ležel na severu a zahrnoval obrovskou deltu Nilu.

Geograficky tvořilo Horní Egypt říční údolí, které bylo v nejširším místě široké asi 19 kilometrů a v nejužším jen asi tři kilometry. Údolí řeky lemovaly po obou stranách vysoké útesy.

Dolní Egypt tvořila rozsáhlá říční delta, kde se Nil rozděloval do mnoha pohyblivých kanálů směřujících do Středozemního moře. V deltě se rozkládaly bažiny a rákosové porosty bohaté na divokou zvěř.

Poslední dvě zeměpisné zóny byly Rudá a Černá země. V západní poušti se nacházely roztroušené oázy, zatímco východní poušť byla většinou vyprahlá, neúrodná půda, nepřátelská životu a prázdná až na několik lomů a dolů.

Díky impozantním přírodním bariérám - Rudému moři a hornaté Východní poušti na východě, Sahaře na západě, Středozemnímu moři lemujícímu obrovské bažiny nilské delty na severu a nilským kataraktům na jihu - se staří Egypťané těšili přirozené ochraně před útočícími nepřáteli.

Přestože tyto hranice izolovaly a chránily Egypt, jeho poloha na starověkých obchodních cestách z něj učinila křižovatku zboží, myšlenek, lidí a politického a společenského vlivu.

Klimatické podmínky

Foto: Pixabay na Pexels.com

Podnebí ve starověkém Egyptě se podobalo dnešnímu, suchému, horkému pouštnímu klimatu s minimem srážek. Pobřežní zóna Egypta se těšila větrům přicházejícím od Středozemního moře, zatímco ve vnitrozemí panovaly zejména v létě vysoké teploty.

Mezi březnem a květnem vane pouští suchý a horký vítr Khamasin. Tyto každoroční větry způsobují prudký pokles vlhkosti vzduchu a zároveň teploty stoupají nad 43 °C (110 stupňů Fahrenheita).

V okolí Alexandrie na pobřeží jsou srážky a mraky častější díky vlivu Středozemního moře.

V hornaté oblasti egyptského Sinaje panují díky nadmořské výšce nejchladnější noční teploty. V zimě zde mohou teploty přes noc klesnout až na -16 °C.

Geologie starověkého Egypta

V ruinách kolosálních památek starověkého Egypta se nacházejí mohutné kamenné stavby. Tyto různé druhy kamene nám vypovídají mnohé o geologii starověkého Egypta. Nejčastěji se ve starověkých stavbách vyskytuje pískovec, vápenec, čert, travertin a sádrovec.

Staří Egypťané vytěžili v kopcích nad údolím řeky Nil rozsáhlé vápencové lomy. V této rozsáhlé síti lomů byla objevena také ložiska černého kamene a travertinu.

Další vápencové lomy se nacházely poblíž Alexandrie a v oblasti, kde se Nil stýká se Středozemním mořem. Kamenná sádra se těžila v Západní poušti a v oblastech poblíž Rudého moře.

Poušť poskytovala starověkým Egypťanům hlavní zdroj vyvřelých hornin, jako je žula, andezit a křemenný diorit. Dalším vydatným zdrojem žuly byl slavný Asuánský žulový lom na Nilu.

Starověké egyptské naleziště minerálů v pouštích, na ostrově v Rudém moři a na Sinaji poskytovalo řadu drahých a polodrahých kamenů pro výrobu šperků. Mezi tyto vyhledávané kameny patřily smaragd, tyrkys, granát, beryl a peridot a široká škála křemenných krystalů včetně ametystu a achátu.

Černé země starověkého Egypta

V historii byl Egypt známý jako "dar Nilu" podle květnatého popisu řeckého filozofa Hérodota. Nil byl zdrojem, který udržoval egyptskou civilizaci.

Ve starověkém Egyptě pršelo málo, takže voda na pití, mytí, zavlažování a napájení dobytka pocházela z řeky Nil.

Nil soupeří s Amazonkou o titul nejdelší řeky světa. Jeho prameny leží hluboko v Etiopské vysočině v Africe. Nil napájí tři řeky: Bílý Nil, Modrý Nil a Atbara, která přináší do Egypta srážky z etiopského letního monzunu.

Každé jaro se do řeky vlévá tající sníh z etiopské vysočiny, což způsobuje její každoroční vzestup. Povodně Nilu byly většinou předvídatelné, někdy koncem července zaplavily černou zemi a v listopadu ustoupily.

Každoroční ukládání bahna zúrodňovalo Černé země starověkého Egypta a umožňovalo tak rozkvět zemědělství, které podporovalo nejen vlastní obyvatelstvo, ale produkovalo i přebytek obilí na vývoz. Starověký Egypt se stal zásobárnou chleba pro Řím.

Rudé země starověkého Egypta

Rudé země starověkého Egypta tvořily rozsáhlé pouště rozkládající se po obou stranách řeky Nil. Rozsáhlá egyptská Západní poušť tvořila část Libyjské pouště a pokrývala přibližně 678 577 km2 (262 000 km2).

Geograficky se skládala převážně z údolí, písečných dun a občasných horských oblastí. Tato jinak nehostinná poušť skrývala několik oáz. Pět z nich je nám dodnes známo.

Východní poušť starověkého Egypta sahala až k Rudému moři. Dnes je součástí Arabské pouště. Tato poušť byla neúrodná a vyprahlá, ale byla zdrojem starověkých dolů. Na rozdíl od Západní pouště se geografie Východní pouště vyznačovala více skalnatými plochami a horami než písečnými dunami.

Zamyšlení nad minulostí

Starověký Egypt je definován svou geografií. Ať už se jedná o řeku Nil a její každoroční výživné záplavy, vysoké útesy Nilu, které poskytovaly kamenolomy a hrobky, nebo pouštní doly s jejich bohatstvím, Egypt se zrodil díky své geografii.