Staroegyptské zbraně

V průběhu dlouhé historie Egypta se v jeho armádě používaly různé starověké zbraně. V raných obdobích Egypta převládaly v egyptském arzenálu opracované kamenné a dřevěné zbraně.

K typickým zbraním používaným v raných egyptských potyčkách a bitvách patřily kamenné palcáty, palice, kopí, vrhací hole a praky. Ve velkém množství se vyráběly také luky, na které se používaly šupinaté kamenné hroty šípů.

Kolem roku 4000 př. n. l. začali Egypťané po svých obchodních cestách dovážet obsidián z Rudého moře. Z tohoto neuvěřitelně ostrého sopečného skla se vyráběly čepele do zbraní. Obsidiánové sklo má vlastnosti, které mu propůjčují ostřejší hrot a ostří než nejostřejším kovům. I dnes se tyto fenomenálně tenké čepele ostré jako břitva používají jako skalpely.

Obsah

Fakta o staroegyptských zbraních

• K raným zbraním patřily kamenné palcáty, hole, oštěpy, vrhací hole a praky.
• Staří Egypťané zdokonalovali své zbraně tím, že upravovali zbraně používané jejich nepřáteli a do své výzbroje zařazovali ukořistěné zbraně.
• Nejsilnější útočnou zbraní egyptské armády byly rychlé dvoumístné vozy.
• Staroegyptské luky byly původně vyráběny ze zvířecích rohů spojených uprostřed dřevem a kůží.
• Hroty šípů byly z křemene nebo bronzu.
• Až do roku 2050 př. n. l. byla staroegyptská vojska vybavena především dřevěnými a kamennými zbraněmi.
• Lehčí a ostřejší bronzové zbraně vznikly kolem roku 2050 př. n. l.
• Železné zbraně se začaly používat kolem roku 1550 př. n. l.
• Egyptská taktika spočívala ve frontálních útocích a zastrašování.
• Zatímco staří Egypťané si podmanili sousední státy v Núbii, Mezopotámii a Sýrii a asimilovali jejich poddané, technologie a bohatství, egyptské království se těšilo dlouhým obdobím míru.
• Velká část bohatství starověkého Egypta pocházela spíše ze zemědělství, těžby drahých kovů a obchodu než z dobývání.

Doba bronzová a standardizace

Když se kolem roku 3150 př. n. l. sjednotily trůny Horního a Dolního Egypta a konsolidovala se jejich společnost, egyptští válečníci si osvojili bronzové zbraně. Z bronzu se odlévaly sekery, palcáty a hroty oštěpů. V této době si Egypt osvojil také kompozitní luky pro své armády.

V následujících staletích, kdy faraonové upevňovali svou nadvládu nad společenskou, ekonomickou, politickou a náboženskou strukturou starověkého Egypta, zahájili opatření zaměřená na standardizaci výzbroje, vytvořili posádkové arzenály a zásoby zbraní pro použití na zámořských taženích nebo v době nepřátelské invaze. Zbraňové systémy si také vypůjčili ze střetů s invazními kmeny.

Staroegyptské vojenské útočné zbraně

Snad nejikoničtějším a nejhrozivějším zbraňovým systémem, který si staří Egypťané vypůjčili, byl vůz. Tyto dvoučlenné zbraňové systémy byly rychlé, vysoce mobilní a ukázaly se být jednou z jejich nejhrozivějších útočných zbraní.

Egypťané stavěli své vozy lehčí než jejich současníci. V egyptských vozech seděli kočí a lučištník. Když se vůz řítil k nepřátelské formaci, úkolem lučištníka bylo zamířit a střílet. Dobrý egyptský lučištník dokázal udržet rychlost střelby šípem každé dvě sekundy. Toto taktické využití mobilního dělostřelectva umožnilo egyptským silám nepřetržitě střílet na nepřítele.šípy do vzduchu, aby dopadaly na nepřítele jako smrtící kroupy.

V egyptských rukou představovaly vozy spíše zbraňovou platformu než skutečnou útočnou zbraň. Rychlé a lehké egyptské vozy se dostávaly na pozice těsně mimo dostřel luků nepřátel, zasypávaly protivníky šípy pomocí silnějších složených luků s delším dostřelem a pak se bezpečně stáhly, než mohl nepřítel zahájit protiútok.

Není divu, že se vozy rychle staly pro egyptskou armádu nepostradatelnými. Jejich obtěžující údery demoralizovaly soupeřovu armádu, která se tak cítila zranitelná vůči útokům vozů.

V bitvě u Kadeše v roce 1274 př. n. l. se údajně navzájem utlouklo asi 5 000 až 6 000 vozů. V Kadeši se utkaly těžší třímužné chetitské vozy s rychlejšími a obratnějšími egyptskými dvoumužnými vozy v pravděpodobně největší bitvě vozů v dějinách. Obě strany vyšly z bitvy jako vítězové a v Kadeši byly podepsány první známé mezinárodní mírové smlouvy.

Kromě silných kompozitních luků byli egyptští vozatajové vybaveni oštěpy pro boj zblízka.

Vyobrazení Tutanchamona ve staroegyptském voze.

Egyptské luky

Luk byl základem egyptské armády po celou dlouhou vojenskou historii země.Částečně byl luk oblíbený kvůli absenci ochranné zbroje, kterou nosili egyptští protivníci, a kvůli horkému a vlhkému podnebí, v němž byly jejich jednotky nasazeny.

Staroegyptská armáda používala standardní dlouhý luk i složitější složený luk nepřetržitě po celou dobu své vojenské nadvlády. V předdynastickém období byly původní kamenné šupinové hroty šípů nahrazeny obsidiánem. Zdá se, že do roku 2000 př. n. l. byl obsidián vytlačen bronzovými hroty šípů.

Konečně se v egyptských armádách kolem roku 1000 př. n. l. začaly objevovat doma kované železné hroty šípů. Většina egyptských lučištníků pochodovala pěšky, zatímco každý egyptský vůz nesl lučištníka. Lučištníci poskytovali mobilní palebnou sílu a operovali v družinách vozů na vzdálenost, kdy se mohli postavit na odpor. Uvolnění dostřelu a rychlosti lučištníků na vozech umožnilo Egyptu takticky ovládnout mnoho bojišť. Egypt takénaverboval núbijské lučištníky do svých řad žoldnéřů. Núbijci patřili k jejich nejlepším lučištníkům.

Egyptské meče, Vstupte do meče Khopesh Sickle Sword

Spolu s vozem je chopeš bezpochyby nejznámější zbraní egyptské armády. Charakteristickým znakem chopeše je jeho silná čepel ve tvaru půlměsíce, která měří asi 60 centimetrů nebo dvě stopy.

Khopesh byla sečná zbraň díky své silné, zakřivené čepeli a vyráběla se v několika provedeních. Jedna forma čepele má na svém konci hák, který slouží k zachycení protivníka, jeho štítu nebo zbraně a přitažení blíže k vražednému úderu. Druhá verze má na čepeli odlitý jemný hrot k bodnutí protivníka.

Složená verze Khopeshe kombinuje hrot s hákem, což jeho držiteli umožňuje přetáhnout protivníkův štít dolů a teprve poté zabodnout hrot Khopeshe do nepřítele. Khopesh není jemná zbraň. Je navržen tak, aby způsoboval ničivá zranění.

Staroegyptský meč Khopesh.

Obrázek s laskavým svolením: Dbachmann [CC BY-SA 3.0], přes Wikimedia Commons

Egyptská kopí

Kopiníci byli po lučištnících druhým nejpočetnějším kontingentem v pravidelné egyptské armádě. Kopí byla poměrně levná a jednoduchá na výrobu a egyptští branci se s nimi museli naučit zacházet jen s minimálním výcvikem.

Vozíčkáři také nosili kopí jako sekundární zbraň a k udržení nepřátelské pěchoty na uzdě. Stejně jako u hrotů šípů se egyptské hroty kopí vyvíjely od kamene přes obsidián a měď, až se nakonec ustálily na železe.

Egyptské bitevní osy

Bojová sekera byla další zbraní pro boj zblízka, kterou si osvojily vojenské formace starověkých Egypťanů. Rané egyptské bojové sekery pocházejí z období Staré říše z doby kolem roku 2000 př. n. l. Tyto bojové sekery byly odlity z bronzu.

Čepele bojových seker ve tvaru půlměsíce byly upevněny do drážek na dlouhých dřevěných násadách. Tím vznikl slabší spoj než u seker vyráběných jejich soupeři, kteří používali otvor v hlavici sekery, jímž se násada prostrčila. Egyptské bojové sekery se osvědčily při sekání přes tehdy používané nepřátelské štíty před sekáním nepancéřovaných vojáků.

Jakmile se však egyptská armáda setkala s invazí Hysků a Mořských národů, rychle zjistila, že jejich sekery jsou nedostatečné, a upravila jejich konstrukci. Novější verze měly v hlavici otvor pro násadu sekery a ukázaly se být podstatně pevnější než jejich předchozí konstrukce. Egyptské sekery se používaly především jako ruční sekery, nicméně se jimi dalo poměrně přesně házet.

Egyptské palcáty

Protože většina střetů staroegyptské pěchoty se odehrávala v boji zblízka, vojáci často používali proti svým protivníkům palcáty. Palcát, předchůdce bojové sekery, měl kovovou hlavici připevněnou na dřevěné rukojeti.

Egyptské verze hlavice palcátů se vyskytovaly jak v kruhové, tak v kulovité podobě. Kruhové palcáty byly vybaveny ostrým břitem, který sloužil k sekání a sekání. Kulovité palcáty měly obvykle v hlavici zapuštěné kovové předměty, které umožňovaly trhat a rvát protivníky.

Stejně jako egyptské bojové sekery se i palcáty ukázaly jako velmi účinné v boji zblízka.

Faraon Narmer držící staroegyptský meč.

Keith Schengili-Roberts [CC BY-SA 3.0], via Wikimedia Commons

Egyptské nože a dýky

Kamenné nože a dýky doplňovaly egyptskou osobní výzbroj na blízko.

Staroegyptské vojenské obranné zbraně

Při taženích proti nepřátelům svého faraona používali staří Egypťané kombinaci osobní ochrany a obranných zbraní.

Pro pěšáky byly nejdůležitější obrannou zbraní štíty. Štíty se obvykle vyráběly z dřevěného rámu potaženého tvrzenou kůží. Bohatší vojáci, zejména žoldnéři, si mohli dovolit bronzové nebo železné štíty.

Štít sice poskytoval průměrnému vojákovi vynikající ochranu, ale výrazně omezoval jeho pohyblivost. Moderní experimenty jasně prokázaly, že egyptský kožený štít byl z taktického hlediska efektivnějším řešením ochrany:

• Dřevěné štíty potažené kůží byly výrazně lehčí a umožňovaly větší volnost pohybu.
• Tvrzená kůže lépe odrážela hroty šípů a kopí díky své větší pružnosti.
• Kovové štíty se lámaly, zatímco bronzové štíty se pod náporem opakovaných úderů rozpůlily.
• Kovové nebo bronzové štíty potřebovaly štítonoše, zatímco válečník mohl držet kožený štít v jedné ruce a druhou bojovat.
• Kožené štíty byly také výrazně levnější na výrobu, takže jimi mohlo být vybaveno více vojáků.

Tělesná zbroj se ve starém Egyptě nosila jen zřídka kvůli převládajícímu horkému podnebí. Mnoho vojáků však volilo koženou ochranu životně důležitých orgánů kolem trupu. Pouze faraoni nosili kovovou zbroj, a to ještě jen od pasu nahoru. Faraoni bojovali z vozů, které chránily jejich dolní končetiny.

Podobně i faraoni nosili přilby. V Egyptě byly přilby vyráběny z kovu a byly bohatě zdobené, aby vyjadřovaly postavení nositele.

Staroegyptské vojenské projektilové zbraně

Mezi staroegyptské vrhací zbraně patřily oštěpy, praky, kameny a dokonce i bumerangy.

Staří Egypťané používali oštěpy častěji než kopí. Oštěpy byly lehčí, snadněji se nosily a jednodušeji vyráběly. Zlomené nebo ztracené oštěpy se daly snáze nahradit než kopí.

Praky byly běžné vrhací zbraně. Byly jednoduché na výrobu, lehké, a tudíž snadno přenosné, a jejich používání vyžadovalo minimální výcvik. Střely byly snadno dostupné, a pokud je vyslal voják zběhlý ve zbrani, byly stejně smrtící jako šíp nebo kopí.

Egyptské bumerangy byly poměrně primitivní. Ve starém Egyptě byly bumerangy sotva něco víc než hrubě tvarované těžké hole. Často se jim říkalo házecí hole, ozdobné bumerangy byly objeveny mezi hrobovými předměty v hrobce krále Tutanchamona.

Repliky egyptských bumerangů z Tutanchamonovy hrobky.

Dr. Günter Bechly [CC BY-SA 3.0], via Wikimedia Commons

Zamyšlení nad minulostí

Hrálo pomalé tempo inovací zbraní a taktiky starověkých Egypťanů roli v tom, že byli zranitelní vůči invazi Hyksósů?

Obrázek v záhlaví s laskavým svolením: Nordisk familjebok [Public domain], via Wikimedia Commons