Společenské třídy ve středověku

Středověk v Evropě je období od pádu Západořímské říše v 5. století až po probuzení v renesanci, které podle některých badatelů nastalo ve 14. století, podle jiných v 15. a 16. století.

Z hlediska kultury, umění a vědy je toto období popisováno jako stagnující a jeho raná část, o níž se dochovalo jen málo záznamů, byla označována jako doba temna.

Společnost ve středověku se skládala z jasně vymezených společenských tříd. Vyšší třídu tvořily různé úrovně královské rodiny, duchovenstvo a šlechta, střední třídu tvořili odborníci, obchodníci a vojáci a nižší třídu rolníci a nevolníci.

Středověk byl obdobím feudalismu, v němž sociální struktura určovala roli každého člena společnosti. Ti nahoře vlastnili veškerou půdu a všichni pod nimi byli označováni jako vazalové, kteří směli žít na půdě výměnou za svou loajalitu a práci.

Dokonce i šlechtici byli vazaly krále a dostávali půdu darem nebo "v léno".Je to fascinující studie, takže čtěte dál.

Obsah

Zrod společenských tříd ve středověku

Po pádu Římské říše v roce 476 n. l. (CE znamená Common Era a odpovídá AD) nebyla Evropa taková, jakou ji známe dnes.

Oblast, kterou známe jako západní Evropu, se neskládala ze samosprávných zemí, ale byla pod kontrolou katolické církve. Královská rodina a vůdci byli vydáni na milost a nemilost církvi a jejich moc závisela především na jejich věrnosti a ochraně ze strany církve.

Vyšší třída ve středověku

Vrchnost se ve středověku skládala ze čtyř vrstev:

• Royalty , kteří jsou králem, královnou, princi a princeznami.
• Duchovní, ačkoli byl v některých ohledech považován za odděleného od společnosti, měl prostřednictvím církve obrovský vliv.
• Šlechta, skládající se z pánů, vévodů, hrabat a panošů, kteří byli vazaly panovníka.
• Rytíři byli považováni za nejnižší stupeň šlechty a přinejmenším v raném středověku nevlastnili půdu.

Královská moc a její role ve středověké společnosti

Král se ve středověké Evropě nemusel nutně do této role narodit, ale mohl být jmenován církví z řad šlechticů díky své vojenské síle, vlastnictví rozsáhlých pozemků a politické moci. Zákony o nástupnictví pak udržovaly monarchii v rámci královské rodiny.

Panovník vlastnil veškerou půdu v království a měl neomezenou moc nad zemí a všemi jejími obyvateli. S touto mocí souvisela i odpovědnost za blahobyt země, ochranu před vnějšími útoky a mír a stabilitu mezi obyvatelstvem.

Mnozí králové byli ve skutečnosti laskavými panovníky a oblíbenými hlavami státu, zatímco jiní neuspěli a byli svrženi politickými soupeři.

Role královny Její povinností bylo rodit následníky trůnu, udržovat úzké vztahy s církví, vykonávat povinnosti delegované králem a dohlížet na efektivní chod královské domácnosti.

Některé středověké královny vládly samostatně, stejně jako ty, které byly velmi vlivnými poradkyněmi krále, ale obecně tomu tak nebylo.

Titul prince se dostávalo vládcům nevýznamnějších území, ale také královým synům. Nejstaršímu z nich se jako dědici trůnu dostávalo vzdělání a výcviku od útlého věku, aby se připravil na dobu, kdy převezme roli krále.

Prioritou byl vojenský výcvik a akademické vzdělání. V dospělosti měl princ plnit královské povinnosti a často i spravovat určitou oblast země z pověření krále.

Princezny se dostalo vynikajícího vzdělání, ale byly vyškoleny tak, aby převzaly povinnosti královny, nikoliv krále, pokud neexistovali mužští dědicové trůnu. V takovém případě by byly vyškoleny stejně jako princ.

Duchovenstvo a jeho role ve společnosti ve středověku

Jak již bylo zmíněno, církev se po rozpadu Římské říše stala dominantním vládnoucím orgánem. Měla vliv na utváření politiky a chování králů a všech členů společnosti pod nimi.

Panovníci, kteří chtěli získat podporu a věrnost církve, darovali církvi rozsáhlé pozemky. Vrcholní představitelé katolického kléru žili životem šlechty a byli za ni považováni.

Bohatství a vliv církve vedly k tomu, že mnoho šlechtických rodů vyslalo alespoň jednoho člena rodiny do služeb církve. V důsledku toho docházelo v některých náboženských kruzích ke světským zájmům a často ke konfliktu mezi světskými a církevními orgány, které se snažily ovlivňovat královský dvůr.

Chování společnosti na všech úrovních, včetně rolníků a nevolníků, bylo silně ovlivněno disciplínou a tresty, které udělovali náboženští představitelé. Náboženství bylo hlavním faktorem ve vzdělávání, stejně jako v umění a kultuře té doby. To je uváděno jako důvod, proč ve středověku došlo k velmi malému rozvoji těchto aspektů kultury.

Šlechta ve středověku

Šlechta ve středověku plnila roli náhradníků krále. Jako vazalové královské rodiny dostávali šlechtici od krále darem půdu, tzv. léna, na kterých žili, hospodařili a zaměstnávali poddané, kteří vykonávali veškerou práci.

Výměnou za tuto přízeň slibovali králi věrnost, podporovali ho v době války a fakticky spravovali chod země.

Jedním z aspektů života šlechticů bylo velké bohatství, život v mohutných zámcích na rozsáhlých panstvích, trávení času na lovu, projížďky s honáky a bohaté zábavy.

Druhá stránka jejich života byla méně okouzlující - řízení zemědělství, jednání se sedláky, kteří žili na jejich panství, péče o ně a jejich ochrana, a také odchod do války na obranu krále a země, když k tomu byli vyzváni.

Titul lorda, vévody nebo jakýkoli jiný, který jim král udělil, byl dědičný a přecházel z otce na syna. Mnohé z tehdejších šlechtických titulů existují dodnes, i když mnohé povinnosti a výsady s nimi spojené již neplatí.

Rytíři se stali součástí vyšší třídy

Zatímco v raném středověku mohl být za rytíře považován každý voják na koni, rytíři se poprvé objevili jako příslušníci vyšší třídy, když Karel Veliký využíval na svých taženích jízdní vojáky a odměňoval jejich neocenitelný přínos ke svým úspěchům tím, že jim uděloval půdu na dobytých územích.

Mnoho šlechticů se stalo rytíři a za své bohatství si pořizovali nejlepší koně, zbroj a zbraně.

Mezi rytíři a církví panovaly velké rozpory. Rytíři je považovali za nástroje ďábla, kteří plenili, drancovali a pustošili obyvatelstvo, jež si podmanili, a také zpochybňovali moc a vliv církve.

V pozdním středověku se rytíři stali něčím víc než jen jízdními vojáky a řídili se rytířským kodexem, byli v popředí společnosti, pokud jde o módu, půvab a postavení. V pozdním středověku se díky novým metodám válčení stali tradiční rytíři zastaralými, ale díky dědičnosti zůstali i nadále šlechtici vlastnící půdu a příslušníci elity.

Střední třída ve středověku

Střední třída v Evropě v raném středověku představovala malou část obyvatelstva, která již nepracovala na půdě, ale nepatřila k vyšší třídě, protože měla malý majetek a nebyla vlastníkem půdy jakéhokoli rozsahu. Tuto střední třídu tvořili obchodníci, kupci a řemeslníci s nízkým vzděláním.

Střední třída se silně prosadila po černé smrti v polovině 14. století. Tento strašlivý dýmějový mor tehdy zabil polovinu obyvatel Evropy. Objevoval se pravidelně jako městská nemoc až do roku 1665.

Podpořil vzestup střední třídy, protože snížil poptávku po půdě a zároveň snížil počet pracovních sil, které by tuto půdu obdělávaly. Mzdy vzrostly a vliv církve poklesl. Současně se díky vynálezům, jako byl knihtisk, zvýšila dostupnost knih a vzkvétalo vzdělání.

Feudální systém byl rozbit a střední třída, kterou tvořili řemeslníci, obchodníci, lékaři a odborníci, se stala nejpočetnější a ekonomicky nejaktivnější částí společnosti.

Nižší třída ve středověku

Zatímco vyšší vrstva evropské společnosti měla naprostou kontrolu nad půdou a feudální systém zůstal pevně zakotven, většina obyvatelstva byla odsouzena k životu v relativní chudobě.

Nevolníci nemohli vlastnit půdu, byli vázáni k panství, na němž žili, a výměnou za domov a ochranu před útoky pracovali polovinu dne na podřadných pracích a jako nádeníci.

Sedláci na tom byli o něco lépe, protože vlastnili malý kousek půdy, který obdělávali, a někteří pracovali jako samostatní řemeslníci a zároveň platili daně svému pánovi. Jiní byli povinni pracovat na panské půdě, za což dostávali mzdu. Z této skromné částky museli odvádět část desátku církvi a platit daně.

Je sice pravda, že nižší vrstvy byly vykořisťovány pozemkovými vlastníky, ale zároveň se připouští, že mnozí páni panství byli dobrodinci a živitelé a že sedláci a nevolníci, ač chudí, vedli bezpečný život a nebyli považováni za chudáky.

Na závěr

Feudální systém charakterizoval společnost ve středověku a byl důsledkem rozpadu Římské říše. Zatímco historici označovali počáteční část tohoto období za temný středověk, v současnosti převládá názor, že se díky němu vytvořila dynamická společnost, která fungovala po tisíc let.

Přestože v ní nevzniklo mnoho uměleckých, literárních a vědeckých děl, připravila Evropu na budoucí renesanci.

Zdroje

• //www.thefinertimes.com/social-classes-in-the-middle-ages
• //riseofthemdleclass.weebly.com/the-middle-ages.html
• //www.quora.com/In-medieval-society-how-did-the-middle-class-fit-in
• //en.wikipedia.org/wiki/Middle_Ages