Egypt pod vládou Římanů

Kleopatra VII Filopator byla poslední královnou Egypta a jeho posledním faraonem. Její smrt v roce 30 př. n. l. ukončila více než 3000 let často slavné a tvůrčí egyptské kultury. Po sebevraždě Kleopatry VII zanikla dynastie Ptolemaiovců, která vládla Egyptu od roku 323 př. n. l., Egypt se stal římskou provincií a "obilnicí" Říma.

Obsah

Fakta o Egyptě za římské nadvlády

• Caesar Augustus připojil Egypt k Římu v roce 30 př. n. l.
• Caesar Augustus přejmenoval egyptskou provincii na Aegyptus.
• V Egyptě byly na ochranu římské nadvlády rozmístěny tři římské legie.
• Prefekt jmenovaný císařem spravoval Aegyptus.
• Prefekti byli zodpovědní za správu provincie, její finance a obranu.
• Egypt byl rozdělen na menší provincie, z nichž každá podléhala přímo prefektovi.
• Sociální postavení, zdanění a předsednictví soudního systému bylo založeno na etnickém původu osoby a městě jejího bydliště.
• Společenské třídy tvořili: římský občan, Řek, metropolita, Žid a Egypťan.
• Vojenská služba byla nejběžnějším prostředkem ke zlepšení společenského postavení.
• Egypt se pod dohledem Římanů stal chlebodárcem Říma.
• Hospodářství Aegypta se pod římskou nadvládou zpočátku zlepšovalo, než je podkopala korupce.

Komplikovaná raná angažovanost Říma v egyptské politice

Řím zasahoval do politických záležitostí Egypta již od vlády Ptolemaia VI. ve 2. století př. n. l. V letech po vítězství Alexandra Velikého nad Peršany zažil Egypt značné konflikty a nepokoje. Řecká dynastie Ptolemaiovců vládla Egyptu ze svého hlavního města Alexandrie, která byla v podstatě řeckým městem v oceánu Egypťanů. Ptolemaiovci se jen zřídkakdy vydávali za hranice Alexandrie.a nikdy se neobtěžoval ovládnout rodný egyptský jazyk.

Ptolemaios VI. vládl se svou matkou Kleopatrou I. až do její smrti v roce 176 př. n. l. Během jeho neklidné vlády Seleukovci pod vedením svého krále Antiocha IV. dvakrát napadli Egypt v letech 169 a 164 př. n. l. Řím zasáhl a pomohl Ptolemaiovi VI. získat zpět určitou kontrolu nad svým královstvím.

Další vpád Říma do egyptské politiky se odehrál v roce 88 př. n. l., kdy mladičký Ptolemaios XI. následoval svého otce Ptolemaia X., který byl v exilu, aby se ucházel o trůn. Poté, co Římu postoupil Egypt a Kypr, dosadil římský generál Cornelius Sulla na egyptský trůn Ptolemaia XI. Jeho strýc Ptolemaios IX. zemřel v roce 81 př. n. l. a zanechal na trůnu svou dceru Kleopatru Bereniku. Sulla však zosnoval plán, jak dosadit na trůn prořímského krále.Sulla v Římě předložil závěť Ptolemaia Alexandra jako odůvodnění svého zásahu. V závěti bylo také stanoveno, že se Ptolemaios XI. má oženit s Bernikou III, která byla jeho sestřenicí, nevlastní matkou a možná i nevlastní sestrou. 19 dní po svatbě Ptolemaios Berniku zavraždil. To se ukázalo jako nerozumné, protože Bernika byla velmi oblíbená.Alexandrijský dav následně Ptolemaia XI. zlynčoval a na trůn nastoupil jeho bratranec Ptolemaios XII.

Mnozí alexandrijští poddaní Ptolemaia XII. pohrdali jeho úzkými vazbami na Řím a v roce 58 př. n. l. byl z Alexandrie vyhnán. Uprchl do Říma, kde byl silně zadlužen u římských věřitelů. Pompeius tam exilového panovníka ubytoval a pomohl mu vrátit se k moci. Ptolemaios XII. zaplatil Aulu Gabiniovi 10 000 talentů, aby v roce 55 př. n. l. napadl Egypt. Gabinius porazil egyptskou pohraniční armádu, táhl na Alexandrii a zaútočil na Egypt.Přestože egyptští králové ztělesňovali samotné bohy na zemi, Ptolemaios XII. podřídil Egypt rozmarům Říma.

Po porážce od Caesara v bitvě u Farsalu v roce 48 př. n. l. římský státník a generál Pompeius uprchl v přestrojení do Egypta a hledal tam útočiště. 29. září 48 př. n. l. však Ptolemaios VIII. zavraždil Pompeia, aby si získal Caesarovu přízeň. Když Caesar dorazil, byla mu předložena Pompeiova useknutá hlava. Kleopatra VII. si Caesara získala a stala se jeho milenkou. Caesar připravil Kleopatře půdu.Po příchodu římských posil došlo v rozhodující bitvě na Nilu v roce 47 př. n. l. k útěku Ptolemaia XIII. z města a k vítězství Caesara a Kleopatry.

Po porážce Ptolemaia XIII. se ptolemaiovské království stalo římským klientským státem. Po Caesarově zavraždění se Kleopatra spojila s Markem Antoniem proti Octavianovým vojskům. Byli však poraženi a Octavianus nechal popravit Kleopatřina syna s Caesarem, Caesariona.

Egypt jako provincie Říma

Po skončení chráněné občanské války v Římě se Octavianus vrátil do Říma v roce 29 př. n. l. Během vítězného průvodu Římem Octavianus vystavil svou válečnou kořist. Pro veřejný posměch byla vystavena podobizna Kleopatry ležící na pohovce. Ve vítězném průvodu byly vystaveny královniny přeživší děti, Alexandr Helios, Kleopatra Seléné a Ptolemaios Filadelfus.

Egyptu nyní vládl římský prefekt, který se zodpovídal pouze Octavianovi. Dokonce i římští senátoři měli zakázáno vstupovat do Egypta bez císařova svolení. Řím také v Egyptě posádkoval tři své legie.

Římské právo sice nahradilo tradiční egyptské zákony, ale mnoho institucí bývalé ptolemaiovské dynastie zůstalo zachováno, i když se zásadními změnami ve společenských a správních strukturách. Augustus obratně obsadil státní správu nominanty z řad římských jezdců. Navzdory tomuto bouřlivému převratu se podařilo zachovat jen málo.v každodenním náboženském a kulturním životě Egypta, s výjimkou vytvoření císařského kultu. Kněží si zachovali mnoho ze svých tradičních oprávnění.

Řím se dokonce snažil rozšířit území Egypta, když prefekt Aelius Gallus vedl neúspěšnou výpravu do Arábie v letech 26-25 př. n. l. Podobně jeho nástupce prefekt Petronius zorganizoval dvě výpravy do Meroitského království kolem roku 24 př. n. l. Když byly zajištěny hranice Egypta, byla jedna legie stažena.

Sociální a náboženské zlomy

Alexandrie byla sice za Ptolemaiovy vlády hluboce ovlivněna řeckou kulturou, ta však měla jen malý vliv mimo město. egyptské tradice a náboženské obřady se nadále dařily ve zbytku Egypta. teprve příchod křesťanství ve 4. století to změnil. svatému Markovi se připisuje vznik tradiční křesťanské církve v Egyptě, ačkoli je tonení jasné, kolik křesťanů žilo v Egyptě před 4. stoletím.

Řím sice umožnil mateřskému městu každého regionu omezenou samosprávu, ale status mnoha velkých egyptských měst se pod římskou nadvládou změnil. Augustus vedl v každém egyptském městě evidenci všech "helenizovaných" obyvatel. Nealexandrijci byli klasifikováni jako Egypťané. Pod Římem se vytvořila revidovaná společenská hierarchie. Obyvatelé helénského původu tvořili novou společensko-politickou elitu.Alexandrie, Naukratis a Ptolemaida byly osvobozeny od nové volební daně.

Hlavní kulturní propastí byl rozdíl mezi egyptsky mluvícími vesnicemi a helénskou kulturou v Alexandrii. Velká část potravin vyprodukovaných místními nájemci byla vyvážena do Říma, aby nasytila jeho rostoucí populaci. Zásobovací trasa pro vývoz těchto potravin spolu s kořením se pohybovala po souši z Asie a luxusním zbožím vedla po Nilu přes Alexandrii, než byla odeslána do Říma.panství, která ve 2. a 3. století n. l. ovládaly řecké šlechtické rody vlastnící půdu.

Tato pevná společenská struktura byla stále více zpochybňována, protože Egypt, a zejména Alexandrie, procházel výrazným vývojem v populační skladbě. Větší počet Řeků a Židů usazených ve městě vedl ke konfliktům mezi komunitami. Navzdory drtivé vojenské převaze Říma pravidelně propukala povstání proti římské nadvládě. Během Caligulovy vlády (37-41 n. l.) se jedno z nich odehrálo v Alexandrii.Za vlády císaře Claudia (asi 41-54 n. l.) opět vypukly nepokoje mezi židovskými a řeckými obyvateli Alexandrie. Za císaře Nerona (asi 54-68 n. l.) zahynulo 50 000 lidí, když se židovští výtržníci pokusili vypálit alexandrijský amfiteátr. K potlačení nepokojů bylo třeba dvou plných římských legií.

Další vzpoura začala v době, kdy byl Traján (asi 98-117 n. l.) římským císařem, a další v roce 172 n. l. potlačil Avidius Cassius. V letech 293-94 vypukla vzpoura v Koptu, kterou potlačila Galeriova vojska. Tyto vzpoury pravidelně pokračovaly až do konce římské nadvlády nad Egyptem.

Egypt byl pro Řím i nadále důležitý. V roce 69 n. l. byl Vespasián v Alexandrii prohlášen římským císařem.

Dioklecián byl posledním římským císařem, který navštívil Egypt v roce 302 n. l. Převratné události v Římě měly zásadní vliv na postavení Egypta v Římské říši. Založení Konstantinopole v roce 330 n. l. oslabilo tradiční postavení Alexandrie a velká část egyptského obilí se přestala do Říma dovážet přes Konstantinopol. Kromě toho konverze Římské říše ke křesťanství a následné zastaveníKřesťanská církev brzy ovládla většinu náboženského a politického života říše a rozšířila se i do Egypta. Alexandrijský patriarcha se stal nejvlivnější politickou a náboženskou osobností v Egyptě. Postupem času se mezi alexandrijským patriarchou a konstantinopolským patriarchou rozhořela rivalita.síla.

Ukončení římské nadvlády v Egyptě

Koncem 3. století n. l. se díky rozhodnutí císaře Diokleciána rozdělit říši na dvě části se západním hlavním městem v Římě a východním hlavním městem v Nikomédii ocitl Egypt ve východní části římské říše. S rostoucí mocí a vlivem Konstantinopole se stal hospodářským, politickým a kulturním centrem Středomoří. Postupem času moc Říma upadala a nakonec se stal jeho hlavním městemEgypt zůstal provincií byzantské poloviny Římské říše až do 7. století, kdy se ocitl pod neustálými útoky z východu. Nejprve padl v roce 616 n. l. pod vládou Sásánovců a poté v roce 641 n. l. pod vládou Arabů.

Zamyšlení nad minulostí

Egypt pod římskou nadvládou byl hluboce rozdělenou společností. Zčásti helénskou, zčásti egyptskou, v obou případech ovládanou Římem. Osud Egypta po Kleopatře VII. do značné míry odrážel geopolitické osudy Římské říše.

Obrázek v záhlaví s laskavým svolením: david__jones [CC BY 2.0], via flickr