Staroegyptské jídlo a pití

Staroegyptské jídlo a pití
David Meyer

Když přemýšlíme o starověkých Egypťanech, málokdy se pozastavíme nad jejich jídlem a pitím, přesto nám jejich strava prozradí mnoho o jejich společnosti a civilizaci.

Egypt je sice horká vyprahlá země s rozsáhlými písečnými pásy, ale každoroční záplavy řeky Nil vytvořily údolí Nilu, jedno z nejúrodnějších míst starověkého světa.

Staří Egypťané nám na stěnách a stropech svých hrobek zanechali vyčerpávající popisy svých jídel, doplněné obětními dary, které měly majitelům hrobek pomoci v posmrtném životě. Rozsáhlé obchodní sítě spojující starověký Egypt s Mezopotámií, Malou Asií a Sýrií přinášely nové potraviny a dovážení cizí otroci s sebou přinášeli také nové druhy potravin, nové recepty,a nové techniky přípravy potravin.

Moderní vědecká analýza obsahu zbytků potravy nalezených v těchto hrobkách spolu s porovnáním atomů uhlíku a zubů odebraných staroegyptským mumiím nám poskytla dobrou představu o tom, co tvořilo jejich stravu.

Zkoumání vzorů opotřebení na zubech mumií poskytuje ukazatele o jejich stravě. Mnohé z nich jsou špičaté a opotřebované. Špičatost je způsobena přítomností jemných částeček písku v jejich potravě, zatímco opotřebení lze přičíst jemným zrnkům kamene vysypaným hmoždíři, tlouky a mlátičkami, které zanechaly drobné úlomky v mouce. Zuby rolníků a pracujících lidí vykazují mnohem větší opotřebení ve srovnání se zubypatřící k vyšším vrstvám. Mohli si dovolit chléb pečený z jemněji mleté mouky. Na zubech většiny mumií se nevyskytují žádné kazy, a to díky absenci cukru v jejich potravě.

V bohatém bahně a bahně nilského údolí se pěstovala především pšenice a ječmen. Z pšenice se mlel chléb, jedna z hlavních potravin, kterou jedli bohatí i chudí.

Obsah

    Fakta o staroegyptském jídle a pití

    • O jídle ve starém Egyptě toho víme hodně díky rozsáhlým malbám na stěnách a stropech hrobek, které zobrazují jídlo a stolování.
    • Moderní vědecká analýza zbytků jídla nalezených v těchto hrobech nám poskytla dobrou představu o jejich stravě.
    • Pekaři z chlebového těsta tvarovali různé postavy, včetně zvířat a lidí.
    • Staroegyptské slovo pro chléb bylo stejné jako jejich slovo pro život.

      Staří Egypťané často trpěli silnou erozí zubů, protože jedli mouku mletou kamennými mlýnskými nástroji, které za sebou zanechávaly kamenné vločky.

    • Mezi každodenní zeleninu patřily fazole, mrkev, salát, špenát, ředkvičky, tuřín, cibule, pórek, česnek, čočka a cizrna.
    • Na březích Nilu se hojně pěstovaly melouny, dýně a okurky.
    • Mezi nejčastěji konzumované ovoce patřily švestky, fíky, datle, hroznové víno, perské ovoce, jujuby a plody platanu.

    Chléb

    O významu chleba v každodenním životě starých Egypťanů svědčí i to, že slovo chléb se zdvojnásobuje jako slovo život. Ve Střední a Nové říši objevili archeologové důkazy o mletí mouky pomocí hmoždířů a tlouků. Při archeologických vykopávkách jich byly nalezeny stovky. Jemnější mouka pro bohaté se mlela drcením obilí mezi dvěma těžkými kameny. po rozemletí se do ní přidávala sůl.do mouky se přidala voda a těsto se hnětlo ručně.

    Viz_také: Duchovenstvo ve středověku

    Hromadná výroba těsta v královských kuchyních probíhala tak, že se těsto ukládalo do velkých sudů a následně se šlapalo.

    Dvorní pekárna Ramsese III. "Zobrazeny jsou různé formy chleba, včetně bochníků ve tvaru zvířat." Obrázek s laskavým svolením: Peter Isotalo [Public domain], via Wikimedia Commons.

    Viz_také: S čím obchodovala Songhajská říše?

    Z uhněteného těsta se pak vytvarovaly kulaté, ploché bochníky a pekly se na rozpálených kamenech. Kváskový chléb s droždím se objevil kolem roku 1500 př. n. l.

    Ve Staré říši objevili badatelé zmínky o 15 druzích chleba. V Nové říši se repertoár pekařů rozšířil na více než 40 druhů chleba. Bohatí lidé jedli chléb slazený medem, kořením a ovocem. Chléb měl mnoho tvarů a velikostí. Chrámové oběti z chleba byly často posypány kmínem. Chléb používaný při posvátných nebo magických rituálech měl tvar zvířete nebo člověka.forma.

    Zelenina a ovoce

    Zelenina starověkého Egypta by nám byla známá i dnes. V jejich každodenní stravě se vyskytovaly fazole, mrkev, salát, špenát, ředkvičky, tuřín, cibule, pórek, česnek, čočka a cizrna. Na březích Nilu se hojně pěstovaly melouny, dýně a okurky.

    Dnes nám méně známé byly lotosové cibulky a papyrusové oddenky, které byly také součástí egyptské stravy. Některé druhy zeleniny se sušily na slunci a skladovaly na zimu. Ze zeleniny se připravovaly saláty a podávaly se se zálivkami z oleje, octa a soli.

    Sušené lotosové cibulky. Image Courtesy: Sjschen [Public domain], via Wikimedia Commons

    Mezi běžně konzumované ovoce patřily švestky, fíky, datle, hroznové víno, perské ovoce, jujuby a plody platanu, zatímco kokosové palmy byly ceněným luxusem.

    Jablka, granátová jablka, hrách a olivy se objevily v Nové říši. Citrusové plody byly zavedeny až po řecko-římské době.

    Maso

    Nejoblíbenějším masem bylo hovězí maso z divokých volů. Pravidelně se jedlo také kozí, skopové a antilopy, z exotičtějších druhů masa pak kozorožci, gazely a přímorožci. Velmi žádané byly vnitřnosti, zejména játra a slezina.

    Oryx obecný. Obrázek se svolením: Charles J Sharp [CC BY-SA 4.0], via Wikimedia Commons

    Staří Egypťané hojně konzumovali drůbež, zejména domestikované kachny a husy. Divoké husy, křepelky, holubi, jeřábi a pelikáni se ve velkém množství chytali v bažinách nilské delty. V pozdní době římské se do egyptského jídelníčku dostala kuřata. Vejce byla hojná.

    Ryby

    Ryby, které se nekonzumovaly čerstvé, se sušily nebo solily. Mezi typické stolní druhy ryb patřily parmice, sumec, jeseter, kapr, barbi, tilapie a úhoř.

    Staroegyptský rybolov.

    Mléčné výrobky

    Přestože chybělo chlazení, mléko, máslo a sýr byly široce dostupné. Z kravského, kozího a ovčího mléka se zpracovávaly různé druhy sýra. Sýr se tloukl ve zvířecích kůžích a houpal se. V hrobkách v Abydosu bylo nalezeno mléko a sýr pocházející z první dynastie.

    Egyptský hieroglyf krávy při dojení [Public domain], via Wikimedia Commons

    Koření a dochucovadla

    Staří Egypťané používali k vaření červenou i severní sůl, sezamový, lněný, ořechový a olivový olej, smažili na husím a hovězím tuku, používali světlý a tmavý med, kořenili koriandrem, kmínem, fenyklem, jalovcem, mákem a anýzem.

    Koření a semena.

    Pivo

    Pivo pili jak bohatí, tak chudí. Pivo bylo oblíbeným nápojem starých Egypťanů. Záznamy uvádějí, že ve Staré říši existovalo pět běžných druhů piva včetně červeného, sladkého a černého. V Nové říši bylo oblíbené pivo vyráběné v Kede.

    Egyptské hieroglyfy zobrazující nalévání piva. Obrázek s laskavým svolením: [Public domain], via Wikimedia Commons

    Ječmen se používal především k vaření piva. Z ječmene se v kombinaci s kvasnicemi ručně zpracovávalo těsto, které se ukládalo do hliněných nádob a částečně se peklo v peci. Upečené těsto se pak rozdrobilo do velké nádoby, přidala se voda a směs se nechala zkvasit, poté se ochutila medem, šťávou z granátových jablek nebo datlemi.

    Dřevěný model výroby piva ve starověkém Egyptě. S laskavým svolením E. Michael Smith Chiefio [CC BY-SA 3.0], via Wikimedia Commons

    Víno

    Víno se vyrábělo z hroznů, datlí, granátových jablek nebo fíků. K ochucení vína se často používal med, šťáva z granátových jablek a datlí. Na vykopávkách z první dynastie byly nalezeny nádoby na víno, které byly dosud zapečetěny hlínou. Ve Staré říši bylo oblíbené červené víno, zatímco v době Nové říše je předstihlo víno bílé.

    Staroegyptské džbány na víno. Obrázek se svolením: Vania Teofilo [CC BY-SA 3.0], via Wikimedia Commons

    Víno do Egypta vyvážely Palestina, Sýrie a Řecko. Vzhledem k ceně bylo víno nejoblíbenější u vyšších vrstev.

    Zamyšlení nad minulostí

    Stravovali se starověcí Egypťané při dostatku dostupných potravin lépe než mnohé naše děti při dnešní stravě s vysokým obsahem cukru, tuku a soli?

    Obrázek v záhlaví s laskavým svolením: Anonymous Egyptian tomb artist(s) [Public domain], via Wikimedia Commons




    David Meyer
    David Meyer
    Jeremy Cruz, vášnivý historik a pedagog, je kreativní mysl za podmanivým blogem pro milovníky historie, učitele a jejich studenty. S hluboce zakořeněnou láskou k minulosti a neochvějným odhodláním šířit historické znalosti se Jeremy etabloval jako důvěryhodný zdroj informací a inspirace.Jeremyho cesta do světa historie začala během jeho dětství, kdy dychtivě hltal každou historickou knihu, která se mu dostala pod ruku. Fascinován příběhy starověkých civilizací, stěžejními okamžiky v čase a jednotlivci, kteří utvářeli náš svět, odmala věděl, že tuto vášeň chce sdílet s ostatními.Po dokončení formálního vzdělání v historii se Jeremy pustil do učitelské kariéry, která trvala více než deset let. Jeho odhodlání podporovat lásku k historii mezi svými studenty bylo neochvějné a neustále hledal inovativní způsoby, jak zaujmout a zaujmout mladé mysli. Rozpoznal potenciál technologie jako mocného vzdělávacího nástroje a obrátil svou pozornost k digitální oblasti a vytvořil svůj vlivný historický blog.Jeremyho blog je důkazem jeho odhodlání zpřístupňovat historii a přitahovat ji pro všechny. Svým výmluvným psaním, pečlivým výzkumem a živým vyprávěním vdechuje život událostem minulosti a umožňuje čtenářům mít pocit, jako by byli svědky historie odvíjející se předtím.jejich oči. Ať už jde o vzácně známé anekdoty, hloubkovou analýzu významné historické události nebo zkoumání životů vlivných osobností, jeho strhující vyprávění si získalo oddané příznivce.Kromě svého blogu se Jeremy také aktivně podílí na různých snahách o památkovou ochranu, úzce spolupracuje s muzei a místními historickými společnostmi, aby zajistil, že příběhy naší minulosti budou uchovány pro budoucí generace. Známý pro své dynamické mluvení a workshopy pro kolegy pedagogy, neustále se snaží inspirovat ostatní, aby se ponořili hlouběji do bohaté tapisérie historie.Blog Jeremyho Cruze slouží jako důkaz jeho neochvějného odhodlání zpřístupňovat, poutavě a relevantní historii v dnešním uspěchaném světě. Díky své neuvěřitelné schopnosti přenést čtenáře do srdce historických okamžiků nadále podporuje lásku k minulosti mezi nadšenci do historie, učiteli a jejich dychtivými studenty.